Podporované zaměstnávání - Jde to?

Mottem: „Není důležité, zda mluvíme o diverzitě, o Diversity Management. Důležité je, zda se daří zvyšovat zaměstnanost osob se zdravotním postižením na trhu práce,“ se zahájila konference „Zaměstnávání osob se zdravotním postižením aneb diverzita po Česku,“ konaná 14. dubna 2011. U řečnického pultu se sešli Václav Krása, Jan Hutař, Karel Rychtář a v odpoledním programu Michal Vokurka, Tomáš Sokolovský, Zdeněk Karásek, Eva Micková.

 

Debatéři pojali téma podporovaného zaměstnávání z různých úhlů, Václav Krása hovořil o nutnosti informovat podnikatele, aby se nebáli zaměstnávat lidi, kteří jsou odlišní a potřebě inkluze diskriminovaných osob do majoritní společnosti. Zatímco podle evropských standardů je zaměstnáváno 60 % populace (tj. vyjma důchodců a dětí), mezi OZP je toto číslo mnohem nižší- pouze 16%. Krása také komentoval aktuální snahu a rozsáhlou změnu legislativy: podle něj si MSV sice snaží zajišťovat podmínky pro to, aby se systém podporovaného zaměstnávání nezneužíval a fungoval efektivněji, zároveň je to podle něj také vážná překážka proto, aby OZP mohli využít nabídky práce.

 

Zaměstnávání zdravotně postižených lidí není charita,“ upozornil Jan Hutař a poukazoval na ekonomický přínos, který mohou podnikatelé zaměstnáváním OZP získat. Na druhou stranu Karel Rychtář, předseda Svazu českých a moravských výrobních družstev, vyzdvihl pojetí diverzity jako „konstruktivní tolerance k odlišnosti.“

 

Rychtář upozornil na to, že zaměstnávání je především ekonomický termín, tržní kategorie, která musí mít obsah, což si často sociální pracovníci nebo lidé v podporovaném zaměstnávání neuvědomují. „Každý člověk OZP je potenciálně zaměstnatelný, ale kompetence musí mít obsah. Jinými slovy, dělítko neleží mezi OZP/ne-OZP, ale mezi efektivním a neefektivním zaměstnancem,“ uvedl.

 

Rychtář rovněž kritizoval stávající tendenci redukovat problém zaměstnanosti na „uzavření pracovního poměru,“ v němž podle něj doznívá pocit „umísťování.“ Podepsáním pracovní smlouvy spolupráce se zaměstnavateli nemůže skončit, zaměstnavatelé nesou za své zaměstnance zodpovědnost, zároveň musí vědět, že se na ně může spolehnout.

 

Z pléna pak následně zazněla výtka podnikatele, který se o podporované zaměstnávání zajímá, přesto však naráží jen na nízkou míru spolupráce ze strany městských částí a obcí, které nedávají podnikatelům pro zaměstnávání OZP dostatečný impuls. Na nedostatku jasných a přesných informací směrem k zaměstnavatelům se pak všichni řečníci shodli.

Bohužel je dnes téma podporovaného zaměstnávání záležitostí především personalistů ve firmách, nikoliv top manažerů, jak by ovšem být mělo.