Pan Karel od dětství vnímal, že je v něčem jiný než ostatní. Málokdo z vrstevníků mu rozuměl, většinu času trávil sám. Na základní škole se stal terčem šikany, se kterou si tehdy nedokázal poradit a která trvala prakticky po celou školní docházku. V dospívání se jeho psychické potíže stupňovaly, až mu nakonec byla diagnostikována závažná duševní nemoc a přiznán nejvyšší stupeň invalidity. Jeho vyhlídky na zapojení se do běžného života byly pramalé.

Našel si sice práci v chráněné dílně, ale ani tam se bohužel nesetkal s vlídným a chápajícím prostředím. Po nějaké době tedy rezignoval a zaměstnání ukončil.

V rámci návštěv psychiatrického stacionáře se zúčastnil prezentace naší organizace a znovu v sobě objevil naději a odhodlání pokusit se zvládnout svoji nelehkou situaci. Začal naši organizaci navštěvovat a s naší podporou hledat pracovní uplatnění a připravovat se na vstup do pracovního procesu.

Po nějaké době se mu naskytla možnost pracovat v obchodním řetězci při vyskladňování zboží. Jednalo se o otevřený trh práce, který na zaměstnance klade přece jen poněkud vyšší nároky. Pan Karel dlouho sbíral odvahu, ale nakonec se rozhodl nabízené místo přijmout.

První den v práci potřeboval naši asistenci, i když víceméně jako psychickou podporu. Druhý den se již ale odhodlal, že se pokusí zvládnout pracovní směnu sám. Poté nám dal vědět, že se mu to podařilo.

Po nějaké době navštívil naši organizaci, aby nám sdělil, jak se mu v práci daří. S radostí nám oznámil, že se již zapracoval a v zaměstnání se cítí velmi dobře. Uloženou práci bez problému zvládá, vychází dobře s nadřízenými i s kolegy. Když ráno vstane, těší se do práce. Cítí, že mu v poslední době vzrostlo sebevědomí a jeho psychický stav se zlepšil. Navzdory různým těžkostem, se kterými se ve svém životě stále potýká, se mu teď žije radostněji.

Držíme mu palce, oceňujeme jeho odvahu a sdílíme jeho radost z nové práce.