Patrikovým snem vždy bylo pomáhat druhým. Přesto se však sám často cítil osamělý. Vystudoval maturitní obor sociální činnost a získal kvalifikaci pracovníka v sociálních službách. Působil jako dobrovolník v centru pro osoby se zdravotním znevýhodněním. Našel si zaměstnání v obchodním řetězci s elektronikou. To, co mu však stále bytostně chybělo, byl blízký kamarád nebo kamarádka, někdo, s kým by trávil volný čas, sdílel svoje radosti i starosti, někdo, na koho by se těšil, že se s ním potká po práci.

Patrik navštěvoval naši službu, a tak se dozvěděl o projektu Kámoš. Jedná se o projekt, který propojuje naše klienty s dobrovolníky, kteří s nimi tráví volný čas, umožňují jim podnikat věci, do kterých by se sami třeba ani nepustili. Patrik od začátku věděl, že to je přesně to, co mu dosud chybělo a co by si moc přál.

Naše organizace mu tedy zprostředkovala setkání s dobrovolnicí Ivanou. Setkání proběhlo v našich prostorách, za přítomnosti našich pracovníků. Při této první schůzce byl Patrik poněkud rozpačitý. Budou si s Ivanou rozumět? Budou si mít vůbec o čem povídat? Bude ho brát takového, jaký je? Empatická studentka pedagogiky však brzo všechny pochybnosti rozptýlila. Od prvního okamžiku projevovala velkou vnímavost. Ukázalo se, že mají spoustu společných zájmů a koníčků.  Nejen že se oba věnují dobrovolnictví, ale také mají rádi procházky v přírodě či v parku, návštěvu historických památek a galerií, venčení pejsků, psychologii, a dokonce bojová umění.

Poté měli další schůzku již v terénu, opět s doprovodem naší pracovnice. Naplánovali si procházku historickým centrem Brna. Bylo zřejmé, že mají stále spoustu společných témat ke konverzaci a procházku si náramně užili.

Následně se už potkávali sami. Společně navštívili univerzitní knihovnu, galerii moderního umění a Moravské zemské muzeum. Pokaždé si dokázali najít něco, co bylo pro oba zajímavé a přínosné.
Patrik se na schůzku vždy velmi těšil a nejraději by se s dobrovolnicí potkával každý den a také by ji rád často psal a volal. Správně proškolená dobrovolnice však věděla, že v dobrovolnické práci je vždy velmi důležité udržet si osobní hranice. Proto se s klientem dohodla, že se budou potkávat pouze jednou za týden a písemně a telefonicky spolu komunikovat pouze ohledně domluvy termínů schůzek a jejich náplně. Patrik se tyto hranice velmi brzy naučil respektovat a nyní se ve vzájemném kontaktu oba cítí dobře.

Patrikovi se podařilo překonat samotu. Našel někoho, na koho se pokaždé těší, s kým si plánuje, co hezkého spolu při příštím setkání prožijí. Jeho život je teď plnější a radostnější. A my se radujeme s ním.